Hnanice
Přejít na:
Hnanice
Nejstarší písemná zmínka o Hnanicích se datuje kolem roku 1201. Dokládá pěstování vinné révy a zmiňuje se o němcích na Znojemsku. V období středověku byly Hnanice jedním z nejvýznamnějších společenských center regionu, ležícím na významné obchodní stezce, vedoucí z Prahy přes Jihlavu do Vídně. Byly první obcí ze zemskou hranicí. Na hnanické trhy přicházeli obchodníci z celé jižní Moravy a téměř z celé severní části Dolního Rakouska. Dějiny Hnanic byly spjaty především s historií premonstrátského kláštera v Louce. Chrám sv. Wolfganga, u kterého byla doposud stojící studniční kaple, se stal významným poutním místem.Význam Hnanic upadl po zrušení Louckého kláštera v roce 1784, po zániku poutí a po přeložení hlavní trasy na cestě do Rakouska.
Hnanice jsou starobylou obcí nacházející se hned na několika hranicích - jednak na státní hranici s Rakouskem, ale i na rozhraní dvou geomorfologických soustav - Českého masivu a Karpatské soustavy, která prochází přibližně na čáře Retz - Hnanice - Znojmo - Moravský Krumlov.
Obec Hnanice se rozkládá v oblasti, kde se nalézá množství vinorodých poloh, které se táhnou jižně od Znojma a od celého údolního ohybu řeky Dyje až k bývalým rakouským hranicím.
Srdcem tohoto vinařství byl právě pás, který se táhl těsně při rakouské hranici přes Hnanice po Jaroslavice.
K charakteristickým stavbám v Hnanicích patřily vinné sklepy. Stavěly se při okrajích současných nebo již zaniklých vinohradů a stavby těchto sklepů se družily v souvislý celek po obou stranách cesty v jihozápadní části obce, dnes ulice Sklepní.
Sklepy byly vyhloubené z větší části pod úrovní terénu a vyzděné kamenem nebo cihlami, obvykle s cihlovou klenbou. Základním půdorysným tvarem zdejších sklepů je obdélník o různé šířce a délce. I v Hnanicích, podobně jako na celém Znojemsku a blízkém Mikulovsku, vytváří vinné sklepy systém chodeb navazujících kolmo na sebe.
Hnanická Sklepní ulička, která patří mezi nejmalebnější ve Znojemské vinařské podoblasti, začíná po pravé straně silnice před výjezdem z obce směrem k Rakousku.
Hnanice se mohou pochlubit čtyřmi viničními tratěmi – Knížecí vrch, Fládnická, U kapličky a U Chlupa.
Geologická charakteristika obce:
Obec leží ve sníženině zahloubené podél toku Daníže a na linii styku Českého masivu, který reprezentují biotitické žuly dyjského masivu a mořských písčitojílovitých sedimentů karpatské předhlubně. V období mladších třetihor bylo území s velkou pravděpodobností členitým mořským pobřežím se zátokou, do níž z pevniny přitékala řeka. Zdvihem pevniny a ustoupením moře došlo k erozi a částečnému rozplavení sedimentů. K vytvoření sprašových akumulací na východních svazích přispěly větrné bouře v chladných obdobích čtvrtohor.
Přejít na:
Památky
Kostel sv. Wolfganga
Původní kostel byl postaven ve 13. století nad studánkou zasvěcenou svatému Wolfgangovi. Ke studni se váží legendy o uzdravených lidech. Studánka se tak stala známou a začali k ní přicházet poutníci, kteří přinášeli milodary. Díky nim začala v roce 1483 přestavba kostela a jeho rozšíření na trojlodní. Dalšími proměnami kostel prošel po třicetileté válce, kdy byl kostel vypálen a následně podstatně rekonstruován. Všechny tři oltáře pocházejí z 2. poloviny 15. století. Od roku 1945 kostel chátral, s opravami se začalo v 80. letech minulého století a byly dokončeny v roce 1999. Věž kostela má tři zvony, nejstarší pochází z roku 1650.
<< Vstupní vrata do kostela sv. Wolfganga
Sv. Wolfgang – tento světec, který je jedním z nejoblíbenějších světců, se narodil chudým rodičům kolem roku 924 v Pfullingenu v Bádensku. Ve čtyřiceti letech se rozhodl, že se stane mnichem, vstoupil k benediktinům a jako mnich a misionář hlásal slovo Boží. Císařem Otou II. Byl jmenován biskupem v Řezně. Jeho zásluhou vzniklo v roce 973 v Praze biskupství. Byl nesmírně skromný, důsledně dodržoval mnišskou i kněžskou kázeň, zakládal kláštery a špitály. Díky svým vlastnostem byl již za svého života uctíván jako světec.
Socha sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého
Hodnotné barokní sochy pocházejí z 18. Století a pravděpodobně byly vyrobeny v dílně v Louckém klášteře.
Původně zdobily mostek přes potok Daníž, po jehož zrušení byly přenesena na nové místo za silnicí východně od kostela sv. Wolfganga.
Kaplička sv. Anna
Život sv. Anny je spojován s Jáchymem. Byli rodiči Panny Marie, matky Ježíše Krista a po celý život žili spolu. Za dvacet let manželství nezplodili dítě. Jednoho dne se při polních pracích Jáchymovi zjevil anděl a zvěstoval mu narození dítěte. Stejné zjevení měla i jeho žena. Své dítě pak zasvětili Bohu. Není známo, zda se Jáchym s Annou dožili narození Ježíše. Uctívání sv. Anny vyvrcholilo v 15.stolení. Stala se patronkou Florencie a Neapole., lidé ji prosí za šťastný sňatek, manželství i porod. Za svou ji berou i mnozí řemeslníci.
Sv. Václav
Václav byl příslušníkem třetí generace Přemyslovců a byl zavražděn svými odpůrci v čele s jeho bratrem Boleslavem. Po smrti jej lidé začali uctívat jako svatého a světce z něj učinil sám Boleslav, který jeho tělo převezl do Prahy a nechal pohřbít v kapli sv. Víta. Velkou úctu mu prokazoval císař Karel IV., který nechal vyzdobit kapli v budovaném svatovítském chrámu a učinil z ní duchovní centrum státu, kde spočívaly také české korunovační klenoty Sv. Václav je hlavním patronem českého národa, je symbolem jeho svobody a svrchovanosti.
Sv. Hubert
Jak praví legenda, sv. Hubert pocházel z akvitánského šlechtického rodu a narodil se okolo poloviny 7.století. Oženil se, ale jeho manželka zemřela při porodu prvního dítěte. Zoufalý Hubert hledal útěchu v lese při lovu. Na Velký pátek spatřil při štvanici jelena, který měl mezi parohy zářící kříž. Po tomto zážitku došel k přesvědčení, že se má věnovat službě Bohu. Zemřel 30.května 727 v Tervuerenu. Je známý jako patron myslivců a lesníků a uctívají ho také řezníci, kožešníci, slévači i matematici.
Sv. Kryštof
Jeden z nejznámějších světců, pomocník v nouzi, se patrně narodil ve 2.století a dostal jméno Reprobus. Měl obří sílu a na radu poustevníka začal přenášet přes řeku lidi. Když nesl jednoho malého chlapce, již v půli řeky se cítil vyčerpán a stěží jej donesl na protější břeh. Přenášl totiž Ježíše Krista, tedy více než celý svět. Pak se nechal pokřtít na Christophoruse, tedy nosiče Krista. Teprve čtyři stovky vojáků , které na něj poštval libyjský král, jej dokázaly přemoci. Když konečně po urputném boji padl na zem, setnuli mu havu. Sv. Kryštof začal být uctíván od 5.století.
Kaplička sv. Urban
O životě Guillauma Grimoarda, který se narodil okolo roku 1310, je toho známo velmi málo do doby, než nastoupil na papežský stolec jako Urban V. Tehdy sídlila hlava katolické církve mimo Řím ve francouzském Avignonu. Již před svou volbou dával budoucí papež jasně najevo nechuť, aby papežské sílo bylo i nadále ve Francii, a brzy jej přesunul zpět do Věčného města. Vzhledem k nepokojům a bratrovražednému boji se však Urban vrátil do Francie, kde 19.prosince 1370 umírá . Sv. Urban se stal patronem vinařů.
Sv. Vojtěch
Svatý Vojtěch, patron vinařů, je jednou z nejvýznamnějších postav raných českých dějin. Narodil se kolem roku 956 a dostalo se mu na tehdejší dobu skvělého vzdělání. Po smrti prvního pražského biskupa Dětmara se stal jeho následovníkem. Jeho snahy o prohloubení duchovního života se však míjely účinkem, odešel tedy do Říma a vstoupil do kláštera. Vyvražděním Slavníkovců z jejichž rodu pocházel, se mu definitivně uzavřela cesta do Prahy. Při jedné z misijních cest byl v Sambii 23.dubna 997 zavražděn. Jeho kosterní ostatky jsou uloženy na Pražském hradě.
Mariánský sloup
Mariánský sloup se nachází západně od kostela sv. Wolfganga. Pochází z roku 1887, je bohatě zdobený. Opraven byl v roce 2004 z milodarů dřívějších německých obyvatel Hnanic a díky příspěvku Česko-německého fondu budoucnosti.
Boží muka
Umělecky cenná boží muka jsou od 60. Let minulého století umístěna v blízkosti kostela sv. Wolfganga. Přestože pocházejí patrně z 18.století, typologicky čerpají z renesanční doby. Vyrobeny byly s největší pravděpodobností v dílnách v Louckém klášteře.
Sv. Panna Marie
Když Marie dospěla v dívku na vdávání, byla zasnoubena s nazaretským tesařem Josefem. Ještě než vstoupili do svazku manželského, počala Marie dítě. Josef byl tak zoufalý z nevěry své nastávající, že se s ní hodlal rozejít. Zjevil se mu však anděl, který ho zpravil o zázraku a Josef pojal Marii za ženu. Společně se vadali na cestu do Betléma, kde se jim narodil syn Ježíš. Marie , Matka Boží, se stala patronkou křesťanstva a za svou si ji zvolili hostinští, kuchaři, soukeníci, hrnčíři, lodníci a další.
Sv.Ivan
Ivan žil v 2.polovině 9.století. Byl prvním poustevníkem v Čechách, sídlil v povodí Berounky. Živil se tím, co mu dal les, mléko měl podle pověstí od ochočené laně. Po svém skonu byl pochován ve své poustevně u Lodnického potoka. U jeho hrobu vznikla později kaple, následně proboštství a nakonec i benediktinský klášter. V 16. – 18. Století vzrůstala úcta k jeho osobě a k jeho hrobu se začaly konat velké poutě. Stal se vzorem pro vznik poustevnického řádu Ivanitů.
Sv.Jiří
Ze života jednoho z nejznámějších mučedníků je známo jen velmi málo historickým faktů. Středověká legenda jej zobrazuje jako rytíře z Kappadokie, který zachránil dívku před drakem. Podle historickým údajů byl důstojníkem římských legií. Vyznával křesťanství, za což jej kdosi udal a on byl uvězněn. Své víry se odmítl vzdát, takže následovala krutá smrt. Sv.Jiří má být pohřben v Lyddě, kde nechal císař Konstantin postavit první svatojiřský chrám na světě. Vedle vojáků je patronem zemědělců, horníků, sedlářů a kovářů.
Texty : „Vycházky k sakrálním stavbám“
Přejít na:
Pověsti
Název obce
Místní jméno jest původem slovanské. Vychází se z toho, že znamená místo, kde byl zemský nepřítel hnán ze země přes zemské hranice. Založení obce se traduje k roku 1201 podle louckého dějepisce Troschla. Podle jeho zápisu je to první zmínka, kdy R u d g e r u s , Miles de Gnanlicz, daroval Louckému klášteru desátky všech svých vinic ve Hnanicích, tehdy Gnadlersdorf.
(Z Vlastivědy moravské z r. 1904 od kronikáře F. V. Peřinky)
O studánce
V kapli sv. Wolfganga visí nad studánkou s kamennou obrubou na silných řetězech dvě mohutné podkovy. O tom, jak se sem dostaly, vypravuje pověst, která také objasňuje, proč si sem tolik poutníků přicházelo vyléčit své nemoci v zázračné vodě. Kdysi dávno přijel do této krajiny rytíř a odpočíval u studánky. Byl zoufalý, neboť mu hrozilo úplné oslepnutí. Když se však umyl v křišťálové vodě studánky a protřel si pak oči, shledal, že vidí stejně dobře jako vídával dříve. S díky v srdci jel dál a hlásal slávu studánky sv. Wolfganga. Jeho věrný kůň jej doprovázel na všech jeho cestách. Leč stáří a útrapy putování připravily koně o zrak. Rytíř se ke studánce vrátil s úmyslem omýt zvířeti oči. Jeho čin však nezůstal bez trestu. Kůň sice prohlédl, ale jeho pán oslepl znovu. Koni odpadly na posvěceném místě podkovy, které je doposud možno vidět v kapli.
(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)
O svatém kameni
Na pohraničním svahu směrem k Hnánicím stál kdysi kostel, kterému známá studánka sv. Wolfganga přinášela značné příjmy a který byl na rozkaz místního biskupa zavřen. Příčinou zavření kostela byl obrovský kámen, který před ním ležel. Bylo na něm třináct velkých miskovitých prohlubenin, kterým se říká „obětní misky“. Když se v nich nahromadila dešťová voda, spěchaly k nim matky s chorými dětmi, umývaly jim touto vodou obličej a zvláště oči. Případná choroba pak prý zmizela. Vypravuje se, že za dávných časů sem lidé přinášeli pohanskému bohu oběti a kropili se krví ze zabitých zvířat, jež se v miskách nahromadila. Sv. Wolfgang ve svém spravedlivém hněvu proti tomuto bludařství bušil kladivem do kamene tak dlouho, až se všech třináct prohlubenin slilo v jednu velkou kulatou mísu. Vodu, která se při dešti naplnila, posvětil, a dlouho poté sem přicházeli nemocní, neboť tato posvěcená voda prý měla velikou moc.
(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)
O názvu "Daníž"
V hnanickém lese, ve skromné chýši, žil zbožný poustevník jménem Daníž. Sbíral léčivé byliny, aby jimi vypomohl lidem v nemoci. Pramen, který vyvěral nedaleko jeho chýše, jmenuje se Danížova studánka a pole podél cest, po níž poustevník chodil do kostela, jmenují se dodnes „ Danížova pole“.
Přejít na:
Vinice Šobes
V hlubokém údolí Dyje, v samém srdci Národního parku Podyjí, leží na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic evropských vinařských poloh – ŠOBES. Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze vinice, ležící v nižší nadmořské výšce na prosluněném jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větrům. Zvláštní význam má i řeka Dyje, která vinici obtéká, teplé dny a chladnější noci, mlhy a nakonec i kamenitá, kyselá hlína na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo a v noci je zase intenzivně vyzařuje. Zdejší mikroklima se podobá podmínkám například na Rýně či v údolí francouzské Rhony.
Přestože první vinice v tomto požehnaném vinařském kraji údajně založili už římští legionáři, viniční trať Šobes, ověnčená superlativy, je dodnes onou pověstnou třešničkou na dortu. Zkrátka navštívit Znojemsko a nevidět Šobes by byla chyba a zvlášť v letních měsících, kdy přímo na vinici otvírá firemní stánek Znovín Znojmo, a.s. a vy máte jedinečnou šanci ochutnat v půvabném autentickém prostředí některá šobeská vína, někdejší klenoty hodovních tabulí moravských knížat i českých králů. Zajímavostí je obraz Šobesu na zámku Konopiště z roku 1820 , kde je německy napsáno: „Pohoří Šobes ve znojemském kraji, kde roste nejlepší moravské víno .“
Něco z historie Šobesu:
Při návštěvě Podyjí vnímáme intenzivně krásy přírody, starobylé architektury a vinohradů. Tento ojedinělý zážitek bezpochyby umocní návštěva Šobesu. Ne všichni si však uvědomí, na jak významném a starobylém místě se právě nacházejí. Řeka Dyje soužila vždy jako významná komunikační trasa a podél ní a jejích přítoků člověk postupně pronikal do nových oblastí a zakládal svá sídla. A tak se před několika tisíci lety stalo, že se první prospektor či skupina osadníků dostala až sem a od té doby dodnes toto místo člověk neopustil. Lokalita byla objevena panem Rudolfem Štorkem z Podmolí a na jeho podnět navštívil v roce 1973 archeolog Jiří Říhovský, který zjistil i stopy po opevnění a uvedl lokalitu do odborné archeologické literatury. Rozsáhlé terénní zásahy a existence pohraničního pásma zamezily možnost podrobného zkoumání lokality.
Po roce 1989 se však o celý prostor začínají zajímat nejen specialisté, ale i archeologové amatéři. Vyvrcholením odborného zájmu o tuto lokalitu byl záchranný archeologický výzkum ÚAPP Brno v roce 2000.
Hradisko Šobes se nachází na levobřežním, výrazném ostrohu řeky Dyje, v nadmořské výšce mezi 250-330 m n.m.. Nejstarší zjištěné osídlení náleží do průběhu mladší a pozdní doby kamenné. ( 4900 – 4800př.n.l.) Poněkud intenzivnější přítomnost člověka na sklonku 5.tisíciletí př. N.l. (přelom mladší a pozdní doby kamenné ú dokládá několik desítek zlomků keramiky a řada kamenných nástrojů, které náleží závěrečným fázím kultury vs moravskou malovanou keramikou ( 4200 – 4000 př.n.l.). První rozkvět osídlení na Šobesu nastává nedlouho poté, v období staršího eneolitu ( pozdní doby kamenné ). Lid kultury s nálevkovitými poháry (4000-3600př.n.l.) zde zakládá výšinné, snad opevněné sídliště. Jeho existenci dokládá keramika, mezi níž vynikají zlomky šálků s výzdobou tzv. brázděného vpichu. Inventář je doplněn celou řadou nálezů štípané a broušené industrie (sekery, drtidla, zrnotěrky). Vynikající je především soubor šipek do šípů a škrabadel, vyrobené pravděpodobně z opálů od Čížova, rohovce typu Krumlovský les nebo radiolaritu. Za unikátní lze považovat přední část hliněného modelu sekeromlatu s plastickou a vhloubenou výzdobou. Jedná se o pravní takový nález z území Moravy a můžeme ho přiřadit k ojedinělým snad kultovním předmětům tohoto období.Po určité časové prodlevě se s následným osídlením setkáváme až ve starší době bronzové, konkrétně kultuře únětické (1900-1800 př.n.l.). V průběhu mladší a pozdní doby bronzové byla celá třinácti hektarová plocha osídlena kulturami velatickou a podolskou. Právě tito osadníci zde na přístupové šíji od Podmolí budují silné opevnění, které můžeme i dnes v terénu dobře sledovat. Tvořil jej mohutný val a minimálně jeden příkop vytesaný do skály. Zbylé okraje ostrohu byly pravděpodobně opevněny dřevěnou palisádou. Vnitřní členění hradiska , zcela jistě významného lokálního centra správy, řemesel, obchodu a obrany se již bohužel nepodaří zjistit. Při výzkumu v roce 2000 se i přesto podařilo odkrýt část půdorysu nadzemního dřevěného domu o velikosti 5 x 10 m. Uvnitř domu se nacházela pec s hliněnou kopulí a zahloubený objekt, v němž byly nalezeny i drobné zlomky jantaru, dokládající obchodní kontakty s Baltem. Terénní pozorování jsou doplněna stovkami archeologických nálezů, z nichž největší část tvoří keramika. K důležitým nálezům patří hliněné přesleny, mezikruží či závaží ke tkalcovským stavům a doklady metalurgické činnosti ( bronzová jehlice, vlasová ozdoba, slitky bronzu ). Z archeologické situace vyplývá, že v určitém momentu bylo hradisko zničeno lokální katastrofou v podobě velkého požáru. Tato událost byla příčinou postupného snižování intenzity osídlení hradiska. Doposud získané nálezy dokládají výjimečnost a důležitost této lokality v průběhu celého pravěku až do novověku, což nepochybně zvýrazňuje její současnou výjimečnost jako vinohradnické polohy.
Příroda Šobesu
Šobes patří k několika přírodně nejcennějším lokalitám národního parku Podyjí. Řeka zde tvarovala údolní krajinu od pozdních třetihor erozí žul, jež náležejí k tzv. Dyjskému masívu. V horní části ostrožny jsou půdy na kyselém skalním podloží jen mělké a vysychavé, což přispívá k výskytu zakrslých, teplomilných, rozvolněných doubrav. Na sídlištní lokalitě níže v údolí jsou zachovány hlubší půdy na spraších. Přestože je lokalita již velmi dlouho ovlivněna přítomností člověka, je unikátní druhovou pestrostí rostlin, hmyzu a plazů. Najdeme zde sedm druhů dubů a teplomilné keře, jako dřín, višeň mahalebku, jalovec, řešetlák počistivý a skalním celokrajný. K zajímavým a vzácným rostlinám patří kosatec dvoubarvý, kakost krvavý, či třemdava bílá. Z velkého počtu unikátních druhů hmyzu jmenujme jen nápadné druhy motýlů: jasoně dymnivkového a pestrokřídlce podražcového, brouků _tesaříka obrovského, tesaříka broskvoňového, roháče obecného a zlatohlávka skvostného a síťokřídlých : pakudlanka jižní. Na Šobesu žijí všechny naše druhy užovek. K řece vázané užovka obojková a užovka podplamatá využívají kamenné zídky v době rozmnožování. V okolí zídek loví též teplomilná užovka hladká a náš největší a nejvzácnější had užovka stromová. Častým obyvatelem skalek a kamenných teras je nádherně zbarvená ještěrka zelená. Poblíž šobeské enklávy hnízdí výr velký, krkavec velký, dudek chocholatý a strakapoud prostřední.
Informace o Šobesu : „vinice Šobes v NP Podyjí“ , Znovín Znojmo, a.s.
Přejít na:
Znojemská vinařská podoblast
Klima znojemska je charakterizováno příznivým, velmi teplým a suchým klimatem, způsobený dešťovým stínem Českomoravské vrchoviny. Ochlazující vliv vrchoviny se projevuje občasnými vpády studeného vzduchu, což má zpožďující charakter na růstové fáze révy vinné, takže hrozny zrají pomaleji, ale zato do vysoké jakosti a aromatičnosti.
Oblast má velmi pestrou škálu půd, vyvinutých na matečných horninových substrátech dvou zcela odlišných geologických jednotek – prvohorním Českým masivem a Karpatskou předhlubní.
Z historie
Počátky moravského a tím i znojemského vinařství se datují do 2.-3. Století při pronikání římských legií císaře Próba. První rozvoj nastal v období Velké Moravy za panování knížete Svatopluka (9.st.). Dalšímu rozšiřování vinic napomáhaly především kláštery a v roce 1201 nacházíme písemnou zmínku o desátku vína z Hnanické vinice. Nesporně největší historický význam mělo vinohradnictví městské, které se stalo základem bohatství města Znojma.
V roce 1351 moravský markrabě Jan Jindřich nařídil řešit a rozhodovat viniční spory u perkmistrovského úřadu v Hustopečích. Český král Karel IV. pro české země vydal v roce 1358 královskou bulu o zakládání a hospodaření na vinicích. Dalším významným nařízením byl příkaz krále Vladislava Jagellonského z roku 1497 o povinném zapsání všech vinic do gruntovních knih perkmistrovských podle jednotlivých viničních hor.
Současný stav
Vinařským střediskem oblasti je starodávné královské město Znojmo se spletí mohutných vinných sklepů. Od Znojma na jihozápad se táhnou prvotřídní viniční tratě přes Sedlešovice, Konice do Hnanic. Podél jižní hranice s rakouskou vinařskou oblastí Weinviertel na mohutné terénní vlně leží řada význačných viničních poloh od Dyjákoviček přes Vrbovec do Jaroslavic. V části Znojemska na terénních vlnách kolem řeky Jevišovky se rozprostírají vinice v okolí obcí Horní Dunajovice, Lechovice a Božice s několika významnými sklepy. Význačnou enklávou vinic jsou obce ve střední části Znojemska – Hostěradice, Miroslav, Olbramovice a Jezeřany s vinnými sklepy v Olbramovicích, Maršoicích a Rybníkách. V severní části Znojemské vinařské podoblasti jsou významné vinařské obce Dolní Kounice, Pravlov a Moravské Bránic s významnými vinnými sklepy v Dolních Kounicích a Nových Bránicích.
Znojemská vinařská podoblast má registrováno 3430 ha vinic u 1108 pěstitelů v 91 vinařských obcích.
( info : MAPA za vínem na Znojemsku )
Hlavní menu
Copyright a aktualizace Webu
