Rezervace ubytování

Rezervace sklep
Osada havranů
Sklepní 107
669 02 Hnanice
606 767 786
hnanice@osadahavranu.cz

Ö Kontaktujte nás

Hnanice u Znojma

V období středověku byly Hnanice jedním z nejvýznamnějších společenských center regionu, ležícím na významné obchodní stezce, vedoucí z Prahy přes Jihlavu do Vídně. Byly první obcí ze zemskou hranicí. Na hnanické trhy přicházeli obchodníci z celé jižní Moravy a téměř z celé severní části Dolního Rakouska. Dějiny Hnanic byly spjaty především s historií premonstrátského kláštera v Louce. Chrám sv. Wolfganga, u kterého byla doposud stojící studniční kaple, se stal významným poutním místem.Význam Hnanic upadl po zrušení Louckého kláštera v roce 1784, po zániku poutí a po přeložení hlavní trasy na cestě do Rakouska.

Hnanice jsou starobylou obcí nacházející se hned na několika hranicích - jednak na státní hranici s Rakouskem, ale i na rozhraní dvou geomorfologických soustav - Českého masivu a Karpatské soustavy, která prochází přibližně na čáře Retz - Hnanice - Znojmo - Moravský Krumlov.

Obec Hnanice se rozkládá v oblasti, kde se nalézá množství vinorodých poloh, které se táhnou jižně od Znojma a od celého údolního ohybu řeky Dyje až k bývalým rakouským hranicím.

Srdcem tohoto vinařství byl právě pás, který se táhl těsně při rakouské hranici přes Hnanice po Jaroslavice.

K charakteristickým stavbám v Hnanicích patřily vinné sklepy. Stavěly se při okrajích současných nebo již zaniklých vinohradů a stavby těchto sklepů se družily v souvislý celek po obou stranách cesty v jihozápadní části obce, dnes ulice Sklepní.

Sklepy byly vyhloubené z větší části pod úrovní terénu a vyzděné kamenem nebo cihlami, obvykle s cihlovou klenbou. Základním půdorysným tvarem zdejších sklepů je obdélník o různé šířce a délce. I v Hnanicích, podobně jako na celém Znojemsku a blízkém Mikulovsku, vytváří vinné sklepy systém chodeb navazujících kolmo na sebe.

Hnanická Sklepní ulička, která patří mezi nejmalebnější ve Znojemské vinařské podoblasti, začíná po pravé straně silnice před výjezdem z obce směrem k Rakousku.

Hnanice se mohou pochlubit čtyřmi viničními tratěmi – Knížecí vrch, Fládnická, U kapličky a U Chlupa.

Geologická charakteristika obce:

Obec leží ve sníženině zahloubené podél toku Daníže a na linii styku Českého masivu, který reprezentují biotitické žuly dyjského masivu a mořských písčitojílovitých sedimentů karpatské předhlubně. V období mladších třetihor bylo území s velkou pravděpodobností členitým mořským pobřežím se zátokou, do níž z pevniny přitékala řeka. Zdvihem pevniny a ustoupením moře došlo k erozi a částečnému rozplavení sedimentů. K vytvoření sprašových akumulací na východních svazích přispěly větrné bouře v chladných obdobích čtvrtohor.

Pověsti

Název obce

 

Místní jméno jest původem slovanské. Vychází se z toho, že znamená místo, kde byl zemský nepřítel hnán ze země přes zemské hranice. Založení obce se traduje k roku 1201 podle louckého dějepisce Troschla. Podle jeho zápisu je to první zmínka, kdy R u d g e r u s , Miles de Gnanlicz, daroval Louckému klášteru desátky všech svých vinic ve Hnanicích, tehdy Gnadlersdorf.

 

(Z Vlastivědy moravské z r. 1904 od kronikáře F. V. Peřinky)

 

O studánce

 

V kapli sv. Wolfganga visí nad studánkou s kamennou obrubou na silných řetězech dvě mohutné podkovy. O tom, jak se sem dostaly, vypravuje pověst, která také objasňuje, proč si sem tolik poutníků přicházelo vyléčit své nemoci v zázračné vodě. Kdysi dávno přijel do této krajiny rytíř a odpočíval u studánky. Byl zoufalý, neboť mu hrozilo úplné oslepnutí. Když se však umyl v křišťálové vodě studánky a protřel si pak oči, shledal, že vidí stejně dobře jako vídával dříve. S díky v srdci jel dál a hlásal slávu studánky sv. Wolfganga. Jeho věrný kůň jej doprovázel na všech jeho cestách. Leč stáří a útrapy putování připravily koně o zrak. Rytíř se ke studánce vrátil s úmyslem omýt zvířeti oči. Jeho čin však nezůstal bez trestu. Kůň sice prohlédl, ale jeho pán oslepl znovu. Koni odpadly na posvěceném místě podkovy, které je doposud možno vidět v kapli.

 

(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)

 

O svatém kameni

 

Na pohraničním svahu směrem k Hnánicím stál kdysi kostel, kterému známá studánka sv. Wolfganga přinášela značné příjmy a který byl na rozkaz místního biskupa zavřen. Příčinou zavření kostela byl obrovský kámen, který před ním ležel. Bylo na něm třináct velkých miskovitých prohlubenin, kterým se říká „obětní misky“. Když se v nich nahromadila dešťová voda, spěchaly k nim matky s chorými dětmi, umývaly jim touto vodou obličej a zvláště oči. Případná choroba pak prý zmizela. Vypravuje se, že za dávných časů sem lidé přinášeli pohanskému bohu oběti a kropili se krví ze zabitých zvířat, jež se v miskách nahromadila. Sv. Wolfgang ve svém spravedlivém hněvu proti tomuto bludařství bušil kladivem do kamene tak dlouho, až se všech třináct prohlubenin slilo v jednu velkou kulatou mísu. Vodu, která se při dešti naplnila, posvětil, a dlouho poté sem přicházeli nemocní, neboť tato posvěcená voda prý měla velikou moc.

 

(Pověst převzata z knihy Eduarda Kechlera - Dyje vypráví)

 

O názvu "Daníž"

 

V hnanickém lese, ve skromné chýši, žil zbožný poustevník jménem Daníž. Sbíral léčivé byliny, aby jimi vypomohl lidem v nemoci. Pramen, který vyvěral nedaleko jeho chýše, jmenuje se Danížova studánka a pole podél cest, po níž poustevník chodil do kostela, jmenují se dodnes „ Danížova pole“.

Vinice Šobes

V hlubokém údolí Dyje, v samém srdci Národního parku Podyjí, leží na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic evropských vinařských poloh – ŠOBES. Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze vinice, ležící v nižší nadmořské výšce na prosluněném jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větrům. Zvláštní význam má i řeka Dyje, která vinici obtéká, teplé dny a chladnější noci, mlhy a nakonec i kamenitá, kyselá hlína na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo a v noci je zase intenzivně vyzařuje. Zdejší mikroklima se podobá podmínkám například na Rýně či v údolí francouzské Rhony.

 

Přestože první vinice v tomto požehnaném vinařském kraji údajně založili už římští legionáři, viniční trať Šobes, ověnčená superlativy, je dodnes onou pověstnou třešničkou na dortu. Zkrátka navštívit Znojemsko a nevidět Šobes by byla chyba a zvlášť v letních měsících, kdy přímo na vinici otvírá firemní stánek Znovín Znojmo, a.s. a vy máte jedinečnou šanci ochutnat v půvabném autentickém prostředí některá šobeská vína, někdejší klenoty hodovních tabulí moravských knížat i českých králů. Zajímavostí je obraz Šobesu na zámku Konopiště z roku 1820 , kde je německy napsáno: „Pohoří Šobes ve znojemském kraji, kde roste nejlepší moravské víno .“

 

Něco z historie Šobesu:

 

Při návštěvě Podyjí vnímáme intenzivně krásy přírody, starobylé architektury a vinohradů. Tento ojedinělý zážitek bezpochyby umocní návštěva Šobesu. Ne všichni si však uvědomí, na jak významném a starobylém místě se právě nacházejí. Řeka Dyje soužila vždy jako významná komunikační trasa a podél ní a jejích přítoků člověk postupně pronikal do nových oblastí a zakládal svá sídla. A tak se před několika tisíci lety stalo, že se první prospektor či skupina osadníků dostala až sem a od té doby dodnes toto místo člověk neopustil. Lokalita byla objevena panem Rudolfem Štorkem z Podmolí a na jeho podnět navštívil v roce 1973 archeolog Jiří Říhovský, který zjistil i stopy po opevnění a uvedl lokalitu do odborné archeologické literatury. Rozsáhlé terénní zásahy a existence pohraničního pásma zamezily možnost podrobného zkoumání lokality.

 

Po roce 1989 se však o celý prostor začínají zajímat nejen specialisté, ale i archeologové amatéři. Vyvrcholením odborného zájmu o tuto lokalitu byl záchranný archeologický výzkum ÚAPP Brno v roce 2000.

 

Hradisko Šobes se nachází na levobřežním, výrazném ostrohu řeky Dyje, v nadmořské výšce mezi 250-330 m n.m.. Nejstarší zjištěné osídlení náleží do průběhu mladší a pozdní doby kamenné. ( 4900 – 4800př.n.l.) Poněkud intenzivnější přítomnost člověka na sklonku 5.tisíciletí př. N.l. (přelom mladší a pozdní doby kamenné ú dokládá několik desítek zlomků keramiky a řada kamenných nástrojů, které náleží závěrečným fázím kultury vs moravskou malovanou keramikou ( 4200 – 4000 př.n.l.). První rozkvět osídlení na Šobesu nastává nedlouho poté, v období staršího eneolitu ( pozdní doby kamenné ). Lid kultury s nálevkovitými poháry (4000-3600př.n.l.) zde zakládá výšinné, snad opevněné sídliště. Jeho existenci dokládá keramika, mezi níž vynikají zlomky šálků s výzdobou tzv. brázděného vpichu. Inventář je doplněn celou řadou nálezů štípané a broušené industrie (sekery, drtidla, zrnotěrky). Vynikající je především soubor šipek do šípů a škrabadel, vyrobené pravděpodobně z opálů od Čížova, rohovce typu Krumlovský les nebo radiolaritu. Za unikátní lze považovat přední část hliněného modelu sekeromlatu s plastickou a vhloubenou výzdobou. Jedná se o pravní takový nález z území Moravy a můžeme ho přiřadit k ojedinělým snad kultovním předmětům tohoto období.Po určité časové prodlevě se s následným osídlením setkáváme až ve starší době bronzové, konkrétně kultuře únětické (1900-1800 př.n.l.). V průběhu mladší a pozdní doby bronzové byla celá třinácti hektarová plocha osídlena kulturami velatickou a podolskou. Právě tito osadníci zde na přístupové šíji od Podmolí budují silné opevnění, které můžeme i dnes v terénu dobře sledovat. Tvořil jej mohutný val a minimálně jeden příkop vytesaný do skály. Zbylé okraje ostrohu byly pravděpodobně opevněny dřevěnou palisádou. Vnitřní členění hradiska , zcela jistě významného lokálního centra správy, řemesel, obchodu a obrany se již bohužel nepodaří zjistit. Při výzkumu v roce 2000 se i přesto podařilo odkrýt část půdorysu nadzemního dřevěného domu o velikosti 5 x 10 m. Uvnitř domu se nacházela pec s hliněnou kopulí a zahloubený objekt, v němž byly nalezeny i drobné zlomky jantaru, dokládající obchodní kontakty s Baltem. Terénní pozorování jsou doplněna stovkami archeologických nálezů, z nichž největší část tvoří keramika. K důležitým nálezům patří hliněné přesleny, mezikruží či závaží ke tkalcovským stavům a doklady metalurgické činnosti ( bronzová jehlice, vlasová ozdoba, slitky bronzu ). Z archeologické situace vyplývá, že v určitém momentu bylo hradisko zničeno lokální katastrofou v podobě velkého požáru. Tato událost byla příčinou postupného snižování intenzity osídlení hradiska. Doposud získané nálezy dokládají výjimečnost a důležitost této lokality v průběhu celého pravěku až do novověku, což nepochybně zvýrazňuje její současnou výjimečnost jako vinohradnické polohy.

 

Příroda Šobesu

 

Šobes patří k několika přírodně nejcennějším lokalitám národního parku Podyjí. Řeka zde tvarovala údolní krajinu od pozdních třetihor erozí žul, jež náležejí k tzv. Dyjskému masívu. V horní části ostrožny jsou půdy na kyselém skalním podloží jen mělké a vysychavé, což přispívá k výskytu zakrslých, teplomilných, rozvolněných doubrav. Na sídlištní lokalitě níže v údolí jsou zachovány hlubší půdy na spraších. Přestože je lokalita již velmi dlouho ovlivněna přítomností člověka, je unikátní druhovou pestrostí rostlin, hmyzu a plazů. Najdeme zde sedm druhů dubů a teplomilné keře, jako dřín, višeň mahalebku, jalovec, řešetlák počistivý a skalním celokrajný. K zajímavým a vzácným rostlinám patří kosatec dvoubarvý, kakost krvavý, či třemdava bílá. Z velkého počtu unikátních druhů hmyzu jmenujme jen nápadné druhy motýlů: jasoně dymnivkového a pestrokřídlce podražcového, brouků _tesaříka obrovského, tesaříka broskvoňového, roháče obecného a zlatohlávka skvostného a síťokřídlých : pakudlanka jižní. Na Šobesu žijí všechny naše druhy užovek. K řece vázané užovka obojková a užovka podplamatá využívají kamenné zídky v době rozmnožování. V okolí zídek loví též teplomilná užovka hladká a náš největší a nejvzácnější had užovka stromová. Častým obyvatelem skalek a kamenných teras je nádherně zbarvená ještěrka zelená. Poblíž šobeské enklávy hnízdí výr velký, krkavec velký, dudek chocholatý a strakapoud prostřední.

 

Informace o Šobesu : „vinice Šobes v NP Podyjí“ , Znovín Znojmo, a.s.

Vrátit se nahoru